Šéfe, pojďte si hrát!

Chodíš rád na porady?

Tato trochu zvláštní otázka zazněla jednoho pátečního večera v zapadlé liberecké hospůdce mezi kamarády sedícími nad pivem, co mělo spláchnout právě končící pracovní týden. Po té co vyřčený dotaz ustál první pokus o knockout „Dej pokoj s prací, máme víkend!“, rozvinula se kolem stolu zajímavá debata rozkrývající celé spektrum postojů a osobních zkušeností. Porady, jako manažerský nástroj řízení, z ní moc dobře nevyšly. Pět přátel je dost nekompromisně odsoudilo jako neřízené, ospalé, zbytečně povinné, bez výstupů, no prostě „festival promarněného času“. Zbylí dva oponovali, že si bez nich chod firmy a svých týmů neumějí představit, ale zároveň přiznali, že jsou všedně jednotvárné, „bez šťávy“.

Asi ne náhodou se porady dostávají do hledáčku mnoha vzdělávacích a poradenských projektů. Není totiž těžké spočítat si kolik „člověkohodin“ a souvisejících finančních prostředků taková „nic moc“ porada sežere.

Proč porady děláme?

Potřebujeme-li poradu k zajištění vzájemné informovanosti, stačí si osvojit prověřené postupy, jak připravit program, jak zapojit účastníky do diskuse, jak tvořit konkrétní výstupy apod.

U porad, kde je hlavním cílem inovovat zastaralé produkty a objevovat jiné cesty, jak oslovit klienty či řešit konflikty v týmu, čelíme úkolu podstatně složitějšímu a klasický model porady se zdá být bezzubý. Otázky typu „Jaké řešení navrhujete?“ často nefungují. Mnohdy podobná výzva končí mlčením, fabulacemi, argumentací, proč to či ono nejde, hledáním viníků neúspěchu a netrpělivým očekáváním konce porady. Rovněž zažité vzorce chování podřízených vůči nadřízeným, časový tlak a rigidní rituály typu poradu vždy řídí šéf, zápis dělá Boženka a mé místo je vedle Pepy a Franty se mohou stát významnou bariérou při řešení problému.

Ve snaze o maximální efektivitu, předkládání rychlých a rozumných řešení hodných myšlení dospělých jedinců, jsme zapomněli přizvat mezi nás důležitou členku týmu, která postává kdesi za dveřmi – vlastní kreativitu.

Seberme tedy odvahu, přestaňme se na chvíli brát tak vážně a pojďme si hrát. Ano, hrát si v zaměstnání a klidně během porady.

Jak to změnit?

Hledáme-li inspiraci, začněme třeba u vlastních dětí, o nich je přeci známo, že překypují hravostí a kreativitou. Zeptejme se jich, jak by řešili náš dospělácký pracovní problém. Mnohdy právě odstup od logiky a odhlédnutí od souvislostí může být tím správným impulsem v první fázi hledání řešení.

Některé kreativní metody dokonce v počátku „zahazují“ i samotný problém a zabývají se něčím zcela jiným:

Jaké pocity ve vás vzbuzuje pohled na stěhovavé ptáky? Jak se hejno organizuje a co je jeho cílem?

Tyto otázky mohou kolegy jistě překvapit, ale věřte, že uvítají odlehčení a přijmou pozvání do říše fantazií a imaginace. Cesta zpět tak složitá není a ze společného výletu za hranice vážného dospělého světa si možná přivezete dárek: schopnost hovořit o tématech ještě před chvílí ožehavých, schopnost nazírat věci z jiné perspektivy:

Má mít i náš tým některé z vlastností hejna letících ptáků a jak toho dosáhneme?

Technik rozvíjejících tvůrčí myšlení a určujících směr kreativních seancí je nepočítaně. Pár jich nalezneme v chytrých knihách, další dřímají přímo v nás a čekají na svou pravou chvíli.

Přejeme vám, ať si vaše hravé porady hezky užijeteJ

Mgr. Zdeněk Novotný

Aperta, s.r.o.