Důvěra v SebeTebe
A přesto! Do hry vstupuje kouč, který prostřednictvím svých otázek oplývá mocí tuto moc poMoc objevovat. Zvláštní provázanost vztahu mezi oběma osobami. Podobná jako u terapeuta a jeho klienta. Jenže zároveň také značně jiná. Terapie bývá, i když ne výhradně, dlouhodobá. Kouč často nakročí do života jednotlivce, někdy jen do jeho jediné oblasti, trochu ji rozvíří, pomůže přeskládat a zase vystoupí.
Koučink je jako tanec. Jeden zná kroky a vede náznakem zápěstí, nabízí různé figury, teprve druhý dodá eleganci a půvab sladěním svého pohybu. Až v momentě sladění dostává tanec podob, které pozorovateli tají dech.
Při koučinku protéká řeka soutěskou. Koučovaný je jako masa vody, změť pocitů, kouč jako koryto, pevné skály, o které a do kterých se může voda opřít.
Když přijde koučovaný a řekne (opravdová situace z praxe): „Dnes nejsem nejostřejší pastelka z penálu“, kouč se musí stát tím nejostřejším ořezávátkem. Největší odměnou oběma potom je, když odchází osoba plná energie, pastelka plná touhy „kreslit“.
Málokdo tuší, že slovo kouč pochází z angličtiny, prapůvodně dokonce z maďarštiny, a znamená „kočár“. Pomocný prostředek, který pomáhá člověku přepravit se z místa na místo, po cestě z bodu A do cíle (Fischer-Epe, s. 15). Při jiné dopravní paralele se můžeme přesunout na koráb, jemuž vládnete, coby vysílený admirál ve vzdouvajícím se nepřehledném moři. Kouč je osoba, která vám sáhne do kapsy a podá vám z ní váš dalekohled.
Anebo to dokonce může být ještě mnohem prostší. Koučovat lze i beze slov. Když budete stoupat za svým koučovaným, jehož téma spočívá v tom, že nedovede přestat myslet na práci, na zasněžený kopec (ne, kouč neprošlapává cestu). Dobýváte příkrý sráz po úzké pěšině, krok za krokem, stačí jeden úhyb a jste dole, mezi sutí a kamením. Jen kopec, bílo, ticho, zvuk bořivého sněhu a dechu dvou zadýchaných osob. První ví, že není sám a druhý ví, že ten první vybere správnou a nejlepší cestu. V úzkých místech, ve chvílích kritických, kdy je cesta náročná, kouč nedovolí se vrátit, vnímá-li, že existují dostatečné zásoby sil a že stanovený cíl je nablízku. Nebeské výhledy, široké obzory a všeobklopující štíty za to stojí. Oni oba to vědí.
„Rozum klade otázky, srdce na ně odpovídá“, tento citát, už ani nevím, komu ho přisoudit prapůvodně, stojí v úvodu knihy, kterou jsem nedávno doporučila jedné koučované. Myslím, že nejlépe vystihuje podstatu koučinku, ať už se pokoušíte být koučem sami sobě, nebo se rozhodnete využít podporu kouče z okolí. Jde o proces, v němž se snoubí racionalita s emocionalitou. Bezpečný prostor, jeden z mála, kromě umění, kde lze dnes bezostyšně stále ještě naslouchat srdci a intuici, a zároveň ve kterém se propojuje cit s rozumem. Koučink je plný paradoxů a přitom úplně přirozený a plynulý. Naplňuje se v něm totiž důležitá hodnota. Ta se celým procesem line jako Ariadnina nit a bývá i jeho předpokladem. Je jí důvěra. Koučink je důvěra v sebe, v Tebe.
Kouč je osoba, která vám sáhne do kapsy a podá vám z ní váš dalekohled.
Koučink je plný paradoxů a přitom úplně přirozený a plynulý.
Tento článek a mnohé další na téma MOC si můžete přečíst v Aperitivu jaro/léto 2019
Alena Čechová
koučka, konzultantka a lektorka v Aperta, s.r.o.
Nejčastěji podporuji koučováním osoby z úrovně středního managementu, sportovní týmy, kouče sportovních týmů, své přátelé a s oblibou též provozuji self-koučink. Na koučinku mě nejvíce baví „momenty zlomu“, změny náhledu, úspěchy klientů a humor.
