MOC komunikace

Motto: „Buďte opatrní. Lidi rádi slyší to, co už vědí. Cítí se nesví, když jim začnete říkat nové věci. Nové věci nejsou to, co čekají“.

(Terry Pratchett: Úžasná zeměplocha)

Nebudu opatrný. Takže: komunikace je prostě moc a přikládáme jí zbytečně velkou moc. Kde a v čem? Všude tam, kde se bortí vztahy, vázne spolupráce, vyprchává intimita, eskalují konflikty…. Tam všude jsme příliš často ochotní tvrdit, že za to může špatná komunikace a že jejím zlepšením změníme i stav, s nímž jsme nespokojeni. Často jde o omyl, setrvačnost používaných postupů, intelektuální lenost a slabou fantazii. Doporučuji si udělat drobný soukromý výzkum. Dojděte si ke třem různým psychoterapeutům, navštivte tři různé kouče. S jedním problémem rozvedeným do soukromí či práce. Formulujte ho tak, aby nezaznělo slovo komunikace. Třeba: neshodneme se na přístupu k dětem, nemá rád moje rodiče, nejde nám sex, každý máme jiné představy o kariéře, náplni volného času apod. V práci to může být: mám obavy ze svého nadřízeného, podřízených, kolegů, tým se rozpadá, nedosahujeme potřebné efektivity. Vsadím se, že minimálně dvakrát ze tří (pětkrát ze šesti) uslyšíte tato univerzální doporučení.

UNIVERZÁLNÍ DOPORUČENÍ:

Naučte se více sdílet své pocity (současný snad největší hit).
Mluvte o sobě a svých potřebách (hit číslo dvě).
Aktivně naslouchejte (tohle je už trochu „de móde“ – velmi populární celá devadesátá léta a začátek nového tisíciletí).
Sedněte si a otevřeně si o všem promluvte (v podstatě evergreen).
Naučte se myslet a mluvit pozitivně (vypadalo to na hit jedné, dvou sezón, ale drží se).
Dejte si pozor na tón svého hlasu, kterým TO říkáte (tenhle celoroční song můžete vytáhnout v podstatě kdykoliv).
Ovládejte svůj neverbální projev (kdyby někdo chtěl udělat ze Základního instinktu muzikál, byla by toto ústřední píseň, u Ramba by to šlo také).

DOPORUČENÍ Z PRÁCE:

Změňte systém přenosu informací (hm, toto se dá říct v podstatě na cokoli).
Naučte se lépe prezentovat – vyjadřovat (jasně, vždycky to jde lépe).
Mluvte cíleně (jen to zkuste v cimrmanovské kultuře odkojené dvojsmysly a narážkami).
Naučte se klást otázky (bože, na co se furt ptát, když je potřeba dělat).
Možná vám chybí umění dávat zpětnou vazbu (zaříkávací mantra na úrovni abrakadabra).
Zlepšete své asertivní komunikační dovednosti (jinak řečeno: staňte se protivnými a nevstřícnými kolegy).
Mluvte se svým týmem o tom, co se děje (no, ono se stále něco děje, to byste se umluvili a kdo by asi tak dělal).
Naučte se umění pochvaly (popravdě nevím, co je to za umění, říct děkuju a fajn práce).
Používejte vhodně vhodné argumenty (rada na úrovni složte píseň, co se stane hitem).
Aktivně naslouchejte (výborně, tímhle doporučením nikdy nic nezkazíte, zvláště když proti vám bude sedět manažer – muž velící ženskému kolektivu).

Mezi tuto top 10 se v podstatě nemá šanci nic jiného dostat a je vlastně jedno, kdo momentálně vede žebříček popularity. Dělí se tak nějak rovným dílem.

Určitě nechci odmítnout snahu o dobrou komunikaci úplně. A uvědomuji si a sám zažívám, že tam, kde je komunikace kultivována, je lépe, a lidé se tam cítí příjemněji. K tomu si ale přidávám pár docela jednoduchých a při tom rychle účinných postupů. Tak například existence pravidel a nutnost dosahovat měřitelných výkonů v daném čase snižují konfliktnost na pracovišti přibližně o 60%. Vyplývá to z výzkumů, které se dělaly v profitních a nonprofitních organizacích ohledně konfliktnosti. Ukázalo se, že v profitních se lidé mnohem méně hádají. A pokud ano, hádky jsou tam zpravidla prudké leč krátké. Prostě na to není čas a jsou tam mnohem pevnější pravidla a důraz na jejich dodržování, než v těch nonprofitních. Být komunikačním profesionálem zkrátka nevede vždy ke kýženému vztahovému, nebo výkonovému úspěchu. Často mnohem efektivnější než sdílet kdovíjaké pocity či dlouze a přesně hovořit s hlídáním si, zda se dostatečně otevřeně ptám, aktivně naslouchám, mám dobrý tón hlasu, neverbálně jsem taky pozitivní a prezentuji s interaktivními vtípky je:

Něco pro manžela/manželku/kolegy opravdu udělat.
Pomoc s dětmi, úklidem, jakoukoliv činností.
Nečekat až mi bude uvařeno, vyžehleno, vypráno, až mě bude svádět, hladit, hýčkat… ale sám/sama to učinit jako první.
Koupit dárek.
Konečně už vymalovat, nebo to aspoň zařídit.
Přestat čučet do mobilu, počítače, psát si po facebooku, ale všimnout si toho, s kým zrovna jste, jak je krásný/krásná, pohladit ho, uvařit kafe… anebo aspoň jít dodělat tu práci, na které závisí vaši kolegové.
Překvapit nápadem na jiný způsob trávení večera, víkendu…
Dodat ty podklady opravdu jednou včas.
Bez frflání a řečí zadaný úkol splnit.
Kontrolovat po sobě odvedenou práci.
Dodržovat pravidla společenství, v němž žijete či pracujete.
A občas taky mlčet a naučit se být sám se sebou.