Jedna z věcí, která spojuje lidi jedné generace napříč společenským spektrem i hierarchií firem, je způsob trávení volného času a portfolio her, které spolu hráli jako děti. Udělali jsme si průzkum v kanceláři Aperty. Velmi rychle jsme se s kolegy rozpomněli na více než sedmdesát her, které jsme v dětství rádi hráli. Tenhle brainstorming či spíše brainremembering nás patřičně rozehřál. Vykřikovali jsme jednotlivé hry přes sebe, bavili jsme se a vzpomínali na dobrodružství, úrazy, upevněná i pošramocená kamarádství, rodičovské tresty i osobní vítězství, které nám přinesly. Na co jsme přišli a co vám chceme zprostředkovat?
Jasní tahouni jsou hry outdoorové (na vojáky, stopovaná, stavění bunkrů)
Pohybové (skákání panáka, ovečky, ovečky, Honzo vstávej)
Tajemné (Palermská mafie, stezka odvahy)
Smyslové (slepá bába, tichá pošta)
Sociální (na rodinu, na školu, na obchod)
Strategické (piškvorky, lodě, Logik)
Vědomostní (město, jméno, zvíře, věc)
Zručnostní (Mikádo, Merkur)
Úrovňové hry (školka s míčem, se švihadlem, s gumou)
Kultovní (Dostihy a sázky, Monopoly)
Často nás naše ega vedou ke vzájemnému soupeření…
Taky jste se při předchozím čtením zasnili a spustili se vám různé pocity…jééé to jsme hráli, juuu to bylo dobré, no jo, tu jsme doma měli…
Při práci ve firmách pozorujeme, že se mnozí rádi inspirují právě hrami z dětství. Které z nich jsme při své práci viděli a odhalili nejčastěji?
Na schovávanou aneb před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát…
Staletí známá hra, kdy jeden piká a ostatní se schovávají. Status Velkého v této hře získáváte v momentě, kdy dokážete sami odříkat číselnou řadu až do deseti, a tudíž můžete pikat a následně hledat druhé samostatně. Zásadní princip hry je dobře se schovat a zároveň mít přehled o dění. Tentýž princip lze pozorovat na mnohých poradách. Lidé tam fyzicky jsou, ale při např. rozdávání úkolů s nimi nelze navázat oční, ani jiný kontakt. Ptáte se proč? Prostě našli dobrou schovku. Co s tím? Zkuste je pustit k vytoužené pikole. Proč by nemohli vést poradu právě vaši hraví partyzáni?
Krvavý koleno aneb boj se, boj…
Možná si taky nepamatujete pravidla hry přesně, ale na pocity strachu mnozí jen tak nezapomenou. Tuto hru (často se zvláštním zalíbením) hrají někteří manažeři, kteří svou roli spíše zneužívají a atmosféra strachu jim v tom pomáhá. Proti “Krvavýmu kolenu” pomáhá jedině postavit se čelem a uvědomit si, že tuto hru hrát nechci a nemusím. Čas, který strávíte ve své práci, tvoří podstatnou část vašeho života, opravdu ho chcete prožít ve strachu?
Přebíraná aneb chvilku ty, chvilku já…
Klasická dívčí hra, kdy si hráčky předávají spojený provázek a tvoří z něho různé, často sofistikované obrazce. Lze ji hrát zákeřně, to znamená, že “soupeřce” zkomplikuju hru záměrně težkou přebíračkovou figurou, nebo synergicky, kdy má spoluhráčka může využít svých předpokladů, a mou práci ještě rozvine a obohatí. Často nás naše ega vedou ke vzájemnému soupeření, z kolegů tak máme rázem rivaly nebo záškodníky. V praxi se rozhodně osvědčilo pracovat v souhře, přát si úspěch a využít přednosti všech členů týmu.
A která hra je oblíbená ve vaší firmě? Co vám to přináší? Máte chuť to změnit? Tak do toho! Víme, jak na to. V Apertě máme s hrami spoustu zkušeností!
Přejeme vám velkou dávku hravosti do vaší každodenní práce a absenci her, které váš tým brzdí a atmosféře příliš nepomáhají.
Tento článek a mnohé další na téma Svět jako hra si můžete přečíst v Aperitivu podzim 2019/zima 2020
Dobroslava Stránská
lektorka, konzultantka a koučka v Aperta, s.r.o.
Že jsem autorkou článku nakonec já, není dílem náhody, ani nutnosti. Vedla mě k tomu moje přirozená hravost. Ta hravost, kdy si dovolíme nechat dospěláka v nás chvilku spát a probudit (konečně) to dítě v nás. A jak to dítě bylo spokojené, když se rozpomínalo na nejrůznější hry. A jak pak zase zasáhl dospělák a dal tomu formu.
