Rozhovor s lektorem Tomášem Drahoňovským

Co tě na této práci nejvíce baví?

Pestrost. Možnost poznat mnoho lidí, mnoho firem a mnoho míst. A občas tomu všemu trochu i nahlédnout pod pokličku.

Co pro tebe představuje největší pracovní výzvu?

Jak správně nastavit program a obsah pro účastníky. Nejsem lektor, který by chtěl dělat jedno školení stále stejné dokola. Vždy hledám cestu, jak to dané skupině přizpůsobit. Někde to jde snadno, někdy je to ale opravdová výzva.

Co tě v poslední době nadchlo nebo zaujalo?

Rozhodně jsou to technologie. Fascinuje mě pokrok v AI a dalších podobných odvětvích.  Rád to sleduji, rád se tím zabývám. A rád to zkouším. Nejspíš i proto mám doma brýle na virtuální realitu, do které se rád občas ponořím.

Kde a jak trávíš svůj volný čas? Co ti dodává energii?

Jelikož nejsem zrovna extrovert, rád po dnech mezi lidmi trávím volný čas trochu stranou společnosti. Výlety do přírody, přespávání v lese, čtení, hraní her, jízda na motorce, akrojoga, cestování na vlastní pěst. To vše mě dobíjí. A ideální je, když se mi k tomu všemu podaří přidružit i nějaký ten kvalitní partnerský čas či občasné potkání přátel.

Jakou dobrou radu jsi v životě dostal/a?

To záleží. Rad, které jejich poskytovatelé považovali za dobré, jsem dostal nespočetně. Těch, které jsem tak vnímal i já, bylo však pomálu. Ale asi první taková, která mi utkvěla, byla v dětství, když mi táta poradil, abych nečůral na ten nabitý elektrický ohradník. Byť to byla rada nevyžádaná, byla velmi cenná. Možné následky neuposlechnutí mě děsí dodnes…  A vede mě to k potřebě vyslechnout i rady, které mi na první pohled přijdou zbytečné. Třeba tam zrovna bude nějaký nečekaný cenný klenot.

Jaké slovo máš rád/a a proč?

Asi „děkuji“. Těch upřímně míněných, řečených ve správnou chvíli, není nikdy dost.