Sdílení se špatně uplatňuje v hierarchických vztazích, kde jde o moc, která vyrůstá z určité výlučnosti, exkluzivity (mám své pravomoci, kompetence a práva, o něž se nedělím, pokud nemusím). Obrazem těchto vztahů je pyramida. Moc narůstá s rostoucími příčkami pyramidy až do nejvyššího bodu, do centra, které veškerou moc koncentruje. V těchto vztazích jde o rozšiřování energie: ať už si pod ní představíme moc, peníze, pozornost nebo „lásku“. Spíše než o sdílení zdrojů, jde tedy o kontrolovanou distribuci.
Příhodnější prostředí pro sdílení představují vztahy postavené na partnerství, na decentralizaci. Lze si je tedy znázornit jako propojenou síť. Na rozdíl od pyramidy svoji stabilitu nezískávají z pevně daného řádu, kontroly a distribuce energie, ale spíše ze své flexibility, organičnosti a sebeorganizace. Staví na vzájemném sdílení, na rovnosti účastníků (ovšem pozor, rovnost neznamená stejnost). Čili moc je v systému rozdělována pružněji, její dělení je ovlivněno právě nestejností účastníků a jejich možnostmi přístupu do sítě. Důležitým charakteristickým prvkem této soustavy je důvěra, která podporuje sdílení a propojenost. Na rozdíl od hierarchických struktur staví na sebeřízení. Symbolem postupného nástupu a rozšiřování tohoto systému je síť internet.
… přehnané sdílení může vést k úpadku hodnoty sdělení či informačnímu zahlcení.
V reálném světě se tyto dva typy vztahů prolínají. V práci fungujeme jednak ve firemní posloupnosti a zároveň patříme do neformální sítě vztahů mezi kolegy (někdy je i takové předivo více hierarchické, v jiných případech je bližší partnerskému modelu). Taktéž v soukromí – jsme součástí spíše mocenské pyramidy, nebo skutečně partnerského soužití?
Sdílení nefunguje ve světě nedůvěry. S narůstajícím strachem a obavami z budoucnosti stoupá vzájemná nedůvěra a prim hrají hierarchické mocenské vztahy: odevzdám díl své svobody, své moci za „bezpečnost“. Je dobré, že realita je vždy komplexní. V reakci na rostoucí byrokracii, pravidla, nařízení a kontrolu se objevilo a stále vzniká množství nápadů a iniciativ, které nabízejí alternativu. Velkým impulzem je rozvoj technologií, zpočátku zejména internetu. Příkladem mohou být projekty sdílené ekonomiky, sdílení znalostí (například Wikipedie), crowfunding (skupinové financování), projekty postavené na decentralizaci (včetně technologií postavených na blockchainu, z čehož jsou nejznámější kryptoměny), svobodné firmy a tzv. tyrkysové organizace, svobodné vzdělávání (v Česku se jim věnuje zejména Svoboda učení) a samozřejmě sdílení informací na sociálních sítích a všudypřítomné sdílení poznatků o nás samých v digitálním světě. Zajímavé jsou rovněž výzkumy kolektivní inteligence a jejich zapojování do rozhodovacích procesů. Překlenování propasti mezi jednotlivci a návrat důvěry do vzájemného vztahu je jedním z velkých přínosů těchto projektů.
Jako vše i sdílení má svá pro a proti. Mnoho vtipů na facebookové sdílení ukazuje jeho odvrácenou stranu: přehnané sdílení může vést k úpadku hodnoty sdělení či informačnímu zahlcení. Dalším stínem v pozadí je ohromné množství soukromých dat, která dobrovolně odevzdáváme – Google, Facebook, Apple a další – s těmi všemi „dobrovolně“ sdílíme ohromné množství poznatků o sobě. O svých hovorech, zprávách, aplikacích a poloze (mobilní telefon), o tom, kde brouzdáme po internetu, jaké máme preference, veškeré informace, které nahráváme online… Málokdo se tím trápí a pro dnešní děti se jedná o naprostý standard. Občas můžeme být překvapeni (někdo mile, jiný nepříjemně), jak nám může Facebook nabízet reklamu na produkt, o kterém jsme se chvilku před tím zmínili v mailu, ale jakým směrem se toto sdílení důvěrností může vydat, pozorujeme v dnešní Číně s jejím sociálním kreditem [1]. Naše digitální stopa, využívání „inteligentních“ produktů, kamerové záznamy a další o nás hromadí velké množství dat, která mohou být interpretována pomocí sofistikovaných algoritmů, a výstupem jsou až nečekaně detailní popisy nás samých a našich sklonů. Komu v budoucnosti ve schránce přistane zpráva, že mu pojišťovna zvyšuje sazbu životní pojistky, protože na základě jejích algoritmů mu v následujícím roce s 85 % hrozí infarkt, nemusí být nutně pouze z Číny.[2]
Pozitivní stranou mince je například již zmíněný návrat důvěry. Podívejme se třeba na fenomén stopování. Zatímco před roky to bylo něco běžně rozšířeného, v posledních letech příliš stopařů nevidíte – mnoho lidí se bojí zastavit cizím lidem, naopak stopující mohou mít strach z řidičů nebo pokut. Díky aplikacím zaměřeným na spolujízdu je eliminováno mnoho neznámých: jak stopař, tak řidič mají svůj profil, který obsahuje reference a některé podrobnosti, jež jsme ochotni sdílet. A proto mohou obě dvě strany mnohé získat: příjemná a nečekaná setkání, příspěvek na benzín, nová přátelství či kontakt s lidmi ze zcela odlišných sociálních bublin – to jsou jen některé z přínosů těchto služeb. Podobně služba Couchsurfing[3] nabízí bezpečné pobyty cestovatelům-dobrodruhům: ať už poskytujete gauč, či putujete a lůžko k přespání hledáte, vlivem systému referencí a ověřování účastníků se jedná o poměrně jistou službu, díky které buď přichází svět za vámi, nebo vy snadno vstupujete do kontaktu s místními, a máte tudíž šanci proniknut tak hluboko do navštívené kultury, jak vám to žádná cestovní kancelář nedokáže zprostředkovat.
Z dalších pozitiv je to růst efektivity u tzv. tyrkysových organizací[4], svobodných firem, ale i u mnoha dalších, které si praxí ověřily, že podpora sebeřízení, spolupráce, smysluplného směřování organizace a důrazu na vnitřní motivaci může vést jak ke kvalitnějším vztahům a uspokojení ze seberealizace, tak i k rostoucí efektivitě celé firmy. Protože v týmu, kde panuje důvěra a kde práce má smysl, každý rád a dobrovolně sdílí to nejlepší ze sebe. Bylo by skvělé, kdyby tento stav platil v co nejvíce doménách našeho života – takže směle do toho, vědomě sdílejme to nejlepší ze sebe, každý kousek se počítá!
[1]Podstatou systému je vytvoření osobního kreditu každého občana, který se pak bude zvyšovat nebo snižovat podle jeho společenského chování. (DOČEKAL, Daniel. V Číně nasazují rozšíření Velkého bratra. „Sociální kredit“ má rozhodovat o občanech. Lupa.cz [online]. 2018-04-17 [cit. 2018-05-04].)
[2]Více viz pojem „surveillancecapitalism“, česky překládaný jako „kapitalismus dohledu“.
[3]Couchsurfing: www.couchsurfing.com
[4] Doporučuji k přečtení knížku Budoucnost organizací (Frederic Laloux)
Tento článek a mnohé další na téma Flexibilta si můžete přečíst v Aperitivu jaro/léto 2020.
Jan Jersák
lektor a konzultant v Aperta, s.r.o.
Kdysi dávno jsem zahlédl citát „To love is to share“. Něco na tom bude. Ať už sdílím lásku s milovanou bytostí, nebo sdílím se světem svoji vášeň tím, co tvořím a předávám dál.