Vhledové myšlení

Jsou situace, kdy sedím, přemýšlím a čekám na nápad, o kterém doufám, že přijde. Jenže on nepřichází a já pomalu ale jistě ztrácím jistotu, že úkol zvládnu splnit včas. Nejednou jsem se takto dostal do stresu víc, než bylo záhodno. Ale proč?

Že se vlastně jedná o specifický druh myšlení jsem zjistil až v knize Aha faktor. Kniha zkoumá, kde vzniká takzvaný „vhled“, zda ho lze změnit a jak, což je nejdůležitější, s ním pracovat. Podle knihy existují dva základní druhy myšlení: Analytické a vhledové. A jakmile pochopíme jejich princip, zjistíme i, že každé se hodí do jiné situace.

Analytické je takové, kdy o úkolu či úloze přemýšlíme. Hledáme vhodná řešení, zvažujeme je a pomalu ale jistě docházíme logicko-racionálním procesem k nejlepšímu možnému výsledku.

Vhledové je takové, kdy situaci či problém převalujeme v hlavě a čekáme, zda nás neosvítí nějaké skvělé, kreativní řešení. Pokud přijde, situaci často vyřeší se vším všudy bez nutnosti neustálého analyzování. Pokud však nepřijde, máme prázdné ruce.

Plyne z toho jednoduchá poučka: Pokud máme omezený čas, je užitečné k problému přistupovat analyticky. Řešení možná nebude dokonalé, ale ve chvíli, kdy deadline přijde, máme alespoň něco. Máme-li však čas, vyplatí se dát si prostor a vytvořit vhodné podmínky pro vhledové myšlení. A čekat. Protože to, co přijde, může řešení problém ukázat z úplně jiného světla. Díky tomu přijdou řešení, která bychom analytickou cestou prostě nenašli.

Já často přemýšlím vhledově. I když nemám čas. Prostě věřím ve své štěstí a doufám, že mě něco napadne. Není to vždy úplně výhodná strategie.

A jak to máte vy?