Byli jsme stvořeni do páru i do houfu. Pospolitost je způsobem, jak přežít životní události i něco smysluplného vytvořit. Jaké podoby mají místa našich pracovních setkání?
Zasedačka jako okolí ohniště
První lidské „zasedačky“ jsou spojeny s ovládnutím ohně. Pomohl je přesunout z otevřeného prostoru či stromoví do chráněnějších jeskyň. Plápolající plameny nejsou jen zdrojem tepla, světla, bezpečí před predátory, ale i sezení kolem ohně vytvořilo hřejivý prostor pro lidskou blízkost menších skupin lovců a sběračů. Podle některých antropologů dokonce tento zasedací zvyk významně ovlivnil skrze vyprávěné příběhy rozvoj artikulované řeči, a tím i abstraktního myšlení. Přinesl nám také příležitost ke zklidnění a trénink soustředění se. Oheň je zdánlivě stejný, ale při bližším pozorování se stále něco děje. Možná zde začínají první meditativní zážitky lidstva.
Vliv ohně na sdílení i zklidnění je promítnut i do hloučků kouřících kolegů. To, co si neřekli v jednací místnosti, si s mnohem větší otevřeností a uvolněností sdělí u cigarety.
Zasedačka symbolizovaná kulatým stolem
Nejslavnější zasedačka na světě? Ta, která se nacházela na hradě Camelotu a byla ve vlastnictví krále Artuše. Mnoho o jejím vybavení nevíme, ale o to více může vyniknout její dominanta: kulatý stůl, jenž byl zosobněním rytířských hodnot, způsobu spolupráce a rozhodování. Nemá žádné privilegované místo, všechny osoby okolo něho jsou si rovného postavení. Podle některých legend měla tato zasedačka kapacitu až 1 000 míst. Klíčová místa byla obsazena vedle Artuše i rytíři Percivalem, Lancelotem či Gawainem.
Zasedačka jako rizikové místo
Králové, nejen v legendách, nevládli úplně svévolně. Například čeští králové museli spolupracovat s Českou královskou radou. Ta měla za panování Karla IV. deset stálých členů, z nichž nejdůležitější postavení měl pražský arcibiskup.
Mezi nejznámnější „zasedačky“ na Pražském hradě patří Česká kancelář. Nachází se v Ludvíkově křídle, jedné z částí Starého královského paláce na Hradě. 23. května 1618 tu z východního okna proběhla druhá pražská defenestrace, kterou připomínají dva obelisky. Za každého místodržícího jeden. Vyhozený písař je uveden jen v historických záznamech, bez vzpomínkového obelisku.
V některých časech jít do zasedačky může být nebezpečné a neochrání nás ani to, že děláme „jen“ zapisovatele.
Zasedačka jako flexibilní prostor
Jsou minimálně dva důvody, proč jsou zasedačky symbolem moderní pracovní doby. Jednak většinu času prosedíme, tedy žádný homo erectus, ale homo sedens, a ten druhý, kdy se práce významně posunula do menších flexibilních týmů. Toto organizační uspořádání je recept na úspěch v proměnlivém zrychlujícím se a komplikovaném světě.
V souvislosti s filozofií spokojeného zaměstnance jakožto výkonnějšího člena firmy se mnohem více zajímají organizace o to, jak má vypadat vyhovující prostředí, v němž lidé pracují. Dokonce spolu soutěží o nejlepší pracovní prostředí, například CBRE Art of Space Awards hledá vítěznou zasedačku.
Ústředním místem není můj pracovní stůl, kde mám dráty pevně připojený stolní počítač či ještě historičtější psací stroj, ale mobilní notebook, se kterým si mohu sednout kamkoliv. Pracovníci se nacházejí v různých částech či zákoutích zaměstnavatelských budov, nepracují-li přímo mimo ně. O to více potřebují společný prostor ke sdílenému setkávání se v tváří tvář. Platí to stejně pro schůzky projektových týmů jako pro pravidelné porady pracovních útvarů. Obrovská to změna oproti trendu sešikovaných armádních útvarů v open spacech.
Prostředí má na nás obrovský vliv. Dobrá zasedačka nejen umožňuje, ale i cíleně podporuje spolupráci lidí a propojuje je s identitou firmy. Poskytuje dostatek prostoru, světla, neruší tím, co by odvádělo pozornost, a je jedno, zda by to byla nevhodná židle či přezdobený interiér. Navozuje prostředí pozitivních emocí, které inspirují, spojuje lidi, ale nesměřuje k přílišné pohodlnosti až zlenivění. Proto je někdy efektivnější, aby schůzky týmu probíhaly ve stoje. Má vhodné prostředky k vizualizaci spolupráce a propojuje nás s přírodou, i kdyby to měla být jen květina či výhled z okna do krajiny.
A také je z ní patrné, že jsme stále v práci. Nejsem proto zastáncem zasedaček, které připomínají obývák, hernu, kavárnu a pomáhají tím smazat rozdíly mezi prací a soukromím. Svádějí k tomu, že není potřeba vůbec chodit domů.
Zasedačky
V době flexibility je žádoucí, aby uspořádání zasedačky bylo variabilní, stoly, stolky snadno přesouvatelné, stěny přepažitelné, flip chart mobilní, dataprojektor zasouvací. Tyto atributy by velký těžký kulatý stůl krále Artuše nesplňoval, stejně jako do bezpečných budov příliš nepatří otevřený oheň. O to je důležitější, aby symbolika ohně jakožto blízkosti, hřejivosti, zklidnění, soustředěnosti, komunikace i duch hodnot rytířské legendy prostoupila moderní zasedací místností a vepsala se do způsobu spolupráce.
Tento článek a mnohé další na téma Flexibilta si můžete přečíst v Aperitivu jaro/léto 2020.
Michal Knězů Mrvka
lektor, konzultant, kouč, jednatel Aperta, s.r.o.
Zasedačky k lektorské práci patří stejně jako ateliér k malíři či huť ke skláři. Mohu tak poznávat mnoho organizací a jejich zasedacích místností. Mám rád ty vzdušné s dostatkem světla a prostoru. A také ty osobité, které mne přimějí přemýšlet o firmě, autorovi. Dobře se pamatují.
