Výsledky průzkumu proběhly médii a vzbudily zajímavá zamyšlení. Co průzkum říká:
- Neúspěšnost na českých vysokých školách je velmi vysoká.
- Bakalářská studia v určené době pro studium ukončí přibližně 33 % studentů. (Například v Británii je to přibližně jednou tolik.)
- Dalších 32 % studentů v České republice uzavře studia ve standardní lhůtě prodloužené o 3 roky. Často je důvodem změna školy či oboru studia.
- Doktorské studium dokončí v předepsané době 7 %. Při započítání prodloužení završí doktorské studium přibližně 40 % studentů, kteří do něj nastoupili.
- Studijní neúspěšnost je v bakalářských programech (u studentů, kteří započali v roce 2014) údajně nejvyšší na Technické univerzitě v Liberci, kde činí přibližně 70 %. Obecně úspěšnost je nižší na technických oborech, naopak nejvíce bývají úspěšné obory umělecké.
Dokážou rychle opustit nefungující koncepty – to je jedna z velkých devíz nejúspěšnějších manažerů.
Pro úplnost představy uvádíme, že počet uchazečů o studium na VŠ činí přibližně 90 tisíc. Přijato bylo v loňském roce 84 % z nich. (tutor.cz)
S uvedenými čísly se pojí hned několik otázek a témat. Jedna z nich je nepochybně otázka financování vysokého školství. Veřejné vysoké školy jsou momentálně bezplatné. Objevuje se často názor, že by studijní nasazení bylo u studentů vyšší, kdyby své vzdělání museli platit. Tato věc je sporná. Statistiky a srovnání ze zahraničí totiž tento fakt nepotvrzují, ani nevyvrací. Najdeme příklady zemí svědčící pro obě tvrzení. Zároveň ani fakt, že se při prodlužování studium platí, dle slov samotných studentů příliš nenapomáhá jeho rychlejšímu ukončení, mnohdy právě naopak, neboť studenti si na studium musí vydělávat a o to více času věnují pracovní činnosti místo studijní. Otázkou ovšem je, jak by tomu bylo v případě placení školného na veřejných školách po celou dobu – dá se očekávat, že by studenti více tlačili na kvalitu poskytovaných služeb a možná by se tak zvedla jejich celková úroveň. Tím neříkáme, že úroveň je plošně nízká či nedostatečná, nicméně lze usuzovat, že zřejmě ne vždy reagují školy svou nabídkou na požadavky dnešní doby. V tomto směru přidáváme alarmující informaci o průměrném platu vysokoškolského učitele. Pokud vás zajímá jeho výše, schválně, zkuste si ji dohledat a srovnat s jinými profesemi. Tady se totiž volně otvírá druhé téma. Podle našeho názoru jedním z kardinálních důvodů, proč studenti svá studia nedokončují, může být i nízká motivace. O tom, co ji způsobuje, lze polemizovat. Přecenili své síly? Přecenili jejich rodiče své ambice? Přecenili obor a jeho atraktivitu? Přecenili americké filmové představy o nespoutaném životě uznávaného vysokoškoláka? Přecenili pedagogické dovednosti vyučujících? Přecenili význam školy pro praxi, do které již měli možnost nahlédnout?… Zde se nabízí nepřeberné množství hypotetických důvodů od deziluzí přes predispozice, osobnostní charakteristiky až po obyčejné přehodnocení životních postojů.
Zajímavou je v tomto ohledu úvaha, podle čeho si studenti své školy a zaměření vybírají. Mnohdy bez jakékoliv zkušenosti z praxe obrážejí Dny otevřených dveří na školách. Vidí rozzářené tváře, nejaktivnější pedagogy, kterým sekundují ještě aktivnější studenti vyšších ročníků. Student-kandidát je oslněn třpytem a leskem vitrín, doplněným o prestiž a věhlas. To je ono, tam chci! Hned při prvním pokusu se obvykle aspoň někam dostat zadaří. Když ne tam, kde je třpyt a lesk, tak aspoň lesk, nebo aspoň třpyt, nebo aspoň dobrá jídelna a zajímavá hlavní posluchárna.
Někteří zvolí dobře, jsou naplnění a šťastní. Jako u každé volby existuje i jiná skupina. Z té se potom někteří protrpí až do zdárného konce v podobě kýženého diplomu. O osudu jiných rozhodne neúspěch u zkoušky či zkoušek. A ti zbývající? Rozhodnou se pro změnu, zkusí štěstí jinak, jinde. Právě takových v České republice přibývá.
Co to značí? Jsou flexibilní. (Za flexibilní lze jistě však považovat i jejich kolegy, kteří na škole zůstali a dokázali se pružně přizpůsobit tamějším podmínkám, či je dokonce zlepšovat.) Vědí, co chtějí. Dokážou rychle opustit nefungující koncepty – to je jedna z velkých devíz nejúspěšnějších manažerů. (Zůstává ovšem otázkou, kdo a kdy má určit, co je skutečně nefunkční, kdy je nejlepší čas?). K tomu lze nastavit další optiku. Pracovní trh zmítá vysoká fluktuace, v posledním půlroce změnila zaměstnání zhruba pětina osob. Nespokojení odcházejí za lepším, atraktivnějším, benefity opředeným místem. A když tento příklad ještě rozšíříme – zvyšuje se počet (nejen) mladých lidí, žijících mimo rodinu, takzvaným single životem, lidí, kteří se vztahově nevážou. Jsou flexibilní. Provazující prvek je svým způsobem stále stejný. Proto těžko rozhodnout, jestli si zvykáme na neúspěch, hledáme strategie úspěchu anebo se snažíme věci/lidi opouštět. Možná jde o celkovou společenskou transformaci a nastává Doba opouštění. Třeba se jedná o zbytečné zobecnění, jak bylo naznačeno v úvodu, vždyť vysoké školství se stále týká jen hrstky osob, zdaleka ne většiny populace. Ostatní příklady však už jsou poměrně široké. Možná právě v tom tkví také jedna z věcí hodných zřetele. V České republice na bázi základního školství ještě téměř nenajdeme kariérní poradenství. A nejen kariérní. Málokdo se ptá dětí na jejich sny, ideály, málokdo se zabývá tím, aby jim ukázal jejich přednosti a promluvil s nimi, jak by je mohly co nejlépe uplatnit (zde patří velký upřímný dík těm, kterým se v tom daří). A tak není divu, že mnozí v osmnácti, ve dvaceti tápou a s hlubšími úvahami o reálné vlastní kariéře se setkávají mnohdy vůbec poprvé. I to má jistě vliv na rozhodování ať už o oboru studia či práce.
Máme otevřené dveře a plno možností, je skvělé je využívat. Psychologové uvádí (např. Dalibor Špok v rozhovoru s Veronikou Kubíčkovou pro Seznam.cz), že změny bychom měli dělat celoživotně a jaké příznivé důsledky z toho plynou. Ne nadarmo se říká: „Otevři dveře, ať se vyvětrá.“ U nás v chalupě se ovšem také říkalo: „Zavírej, jinak nám uteče teplo.“ A tak je to asi jako se vším. Potřeba balancovat a hledat rozumné vyrovnání čerstvého vzduchu a jistého tepla. To ovšem nic nemění na tom, že některá čísla z úvodu zřejmě ukazují na potřebu změnit systém, zareagovat na situaci, zpružnit reakce, diskutovat nová řešení i jejich dopady.
Tento článek a mnohé další na téma Flexibilta si můžete přečíst v Aperitivu jaro/léto 2020.
Alena Čechová
koučka, konzultantka a lektorka v Aperta, s.r.o.
Délkou svého studia bych jistě zvýšila čísla uvedená v úvodu, naštěstí moje studium započalo ještě dávno před zahájením výzkumu, a tak nejsem v datech započítána. Lámu si hlavu, jak přesně definovat pojem Flexibilita, a nedokážu se spolehlivě přiklonit k tomu, jestli je spíše pozitivní, nebo negativní. Každopádně jako slovo podle mě zůstává nadužívaná.
