A začaly se dít věci…

Covidová doba stále nekončí a není ani výhledu, kdy by mohla. Ministři se mění, nařízení a opatření také, je v tom obrovský chaos. Rozhodla jsem se zprávy číst či sledovat max. 2x do týdne, více pozornosti tomu už nevěnuji.

Pozornost jsem zaměřila na to, jak se mám já a jak se mají lidé okolo mě. A začaly se dít věci… Kdybych měla tuto větu vyslovit nahlas, řeknu ji s nadšením a hodně s důrazem a také možná tajemně nebo vyzývavě. Některé věci byly pro mě až zázračné.

Podělím se s vámi o mé zážitky, které se mi během posledních 14 dní staly.

• Každý den volám někomu, koho jsem dlouho neviděla či neslyšela. Obvolala jsem takto už asi 15 kamarádů a přátel. A co se nestalo… Někteří, které mám v seznamu, mi zavolali sami od sebe ještě dříve, než na ně „přišla řada“. Že by vyslané přání…
• S jarem vždy více třídím věci. Chtěla jsem vyhodit či darovat velké aloe, které už bylo obrovské. A hned druhý den jsem potkala člověka, který začal mluvit o tom, jak shání aloe, protože z něho chce vyrábět různé produkty. Hned mělo nového majitele. A radost jsme měli oba, a ještě bych mohla říct, že se „spojil vesmír“.
• Píchla jsem na cestě domů pneumatiku, auto s nákupem a zrovna to byl jeden z dní, který už byl teplotami opravdu jarní. Po zkušenostech s odtahovkou, kdy se čeká i několik hodin, jsem rychle zavolala pár kamarádům, zda by mi alespoň vyzvedli nákup – byli tam do 15 minut. A zázrak – odtahovka přijela do 50 minut od zavolání na asistenci a ještě větší zázrak  – v servisu na mě počkali a ještě vše dali do pořádku, i když už měli po zavírací době. A vše s úsměvem.
• Roztrhaly se mi tkaničky u bot a nové bych musela komplikovaně kupovat online. Zmínila jsem se sousedce a hned druhý den mi přinesla několikery zcela nové. Jak milé, pozorné a nezištné.
• Při nákupu potravin jsem si náhodně na účtence všimla, že mi paní prodavačka naúčtovala chybně jednu položku. Nebyla to drahá položka, ale přesto jsem se vrátila a požadovala peníze zpět. Vnitřně jsem byla nastavená, že to nebude problém. A opravdu nebyl. Vše se vyřešilo i s omluvou, a dokonce malou pozorností. Až mě to zaskočilo, jak to šlo hladce.
• Každý den chodím na procházku a s radostí sleduji, jak se proměňují zahrádky, domy, veřejná prostranství. Je až k nevíře, jaké detaily mi kdysi unikaly. Už si tyto proměny přímo vychutnávám a čekám na další. A někteří obyvatelé na mě už mávají a říkají: „Už zase jdeš?“. A to mě hodně zahřeje, více než ušlé kilometry.
• Při procházkách mě oslovili dva neznámí lidé, kteří se ptali na cestu. Bylo to pro mě potěšující jim pomoci a také zábavné, jak jsme se dali do řeči, odkud jsou a kam se chystají. Po dlouhé době zase hovor s někým jiným a o něčem zcela jiném, a přitom tak běžném. Povznášející pocit.
• A tak si říkám, jaké mám štěstí. Vyjdu na procházku v dešti a během ní se rozsvítí slunce.

A tak se to děje.

Myslím, že je to opravdu mnou a mým přístupem k lidem a situacím. A možná také změnou, kterou jsem udělala na začátku roku. Tehdy jsem vstoupila do Výzvy 21 a začala pravidelně chodit na procházky, za jakéhokoli počasí.

Zkuste také něco nového nebo se kolem sebe dívejte nově. A začnou se dít věci…

Co je to Výzva 21 a jak je důležitá pevná vůle?

To vše na speciálním webu.

Začněte s vlastní výzvou a inspirací právě na tomto webu najdete plno.