PŘIJĎTE SI HRÁT, BUDETE ZÁŘIT!

Sešli jsme se před devátou ráno v zasedačce v pražské centrále společnosti. Marek přijel ranním vlakem z Ostravy, přestože vstával velmi brzy, je tu s předstihem a srší vtipem. Sylva prozatím mlčí, je tu spíše nedobrovolně, na kurz ji vyslala její manažerka. Sylva sama tyhle akce nevyhledává. Monika, personalistka tělem i duší, vnímavá, aktivní, zajišťuje dostatek nápojů pro všechny a svou konverzací se snaží podpořit pohodovou atmosféru. Sylva, Monika a dalších sedm zaměstnanců jedné společnosti, celkem deset lidí, kteří chtějí, či jim bylo doporučeno zlepšovat svou komunikační obratnost a pohotovost, a já, tvoříme partu pro dvoudenní dobrodružství.

Jsem tu, abych se zbavila trémy z prezentací.
Poslala mě sem šéfová a rozhodně nebudu nic hrát a vystupovat před lidmi.
Potřebuji pochopit, jak mluvit se ženami v mém týmu.
Chci být pohotovější v reakcích, ty správné odpovědi mě napadají vždy až cestou domů.
Chci si tu odpočinout.

To je naše startovní čára. Od této chvíle nás čeká společná jízda plná improvizace, her a hříček, smíchu, nečekaných postřehů a poznání. A mojí rolí je postupně a plynule účastníky vyvést z bezpečí brouzdaliště dál na hloubku a pomoci jim najít odvahu potápět se pod hladinu, i když to ne všem bude zprvu příjemné. V mělké vodě umíme plavat všichni a často s tím vyžijeme celý život. My však plánujeme zvládnout kraula bez toho, že bychom se odráželi nohama ode dna. Plánujeme se spřátelit s vlnami, a bude–li příznivý vítr, tak se i svézt na jejich hranách. Ba co víc, tu jízdu si jaksepatří užít. To, co tím získáme, je kromě zábavy, občasných nekontrolovatelných výbuchů smíchu a nových přátelství, hlubší poznání sebe sama:

Jak v komunikaci funguji?
Jaké jsou mé stereotypy? A co mi přináší do života?
Jak zacházím se slovy ANO, NE, ALE?
Jak to působí na lidi kolem mne?
Jakým způsobem stavím otázky a jak na ně druzí reagují?
Na čem stojí má argumentace?
Jak se můj postoj k sobě a druhým projevuje v komunikaci?

Hlavním úlovkem dnešního dne je však rozhodnutí, že stojí za to některé věci měnit a pracovat na nich, a že právě teď je v mém životě ten pravý okamžik s tím začít.

A k tomu dospíváme skrze nejrůznější improvizační techniky, reflexe situací a diskuze o tom, jak se nám dařilo i nedařilo a proč. Když se odpoledne druhého dne loučíme, zazní mimo jiné:

Osvěžující. Prodloužila jsem si tady s vámi život o několik let.
Bylo úžasné, jak se nám dařilo “jet na vlně spolupráce” s lidmi, které jsem ještě včera neznal.
Poznal jsem se úplně jinak. Díky.
Jsem rozhodnutá udržet si hravý přístup i v běžné denní komunikaci.
Cítila jsem se tu jako na táboře. Bezpečně. A ochotná jít do všeho.
Ocenila jsem, že jsem nemusela hrát scénky s klienty, jako na jiných kurzech.
Zjistil jsem, jak se dobře ptát, a budu na tom pracovat!
Je zvláštní, že jsem vůbec neměla trému a přitom jsem většinu kurzu mluvila před druhými.
Bude ještě nějaký podobný kurz tady u nás?
Stálo by za to pokračovat dál!

Ano zaznělo i:

Hurá. Mám to za sebou.
Přežila jsem.

Na druhou stranu, pokud jste si přišel čvachtat nohy u břehu a dokázal jste se skamarádit se surfem, je to přece úspěch.

To, co však nejde na konci druhého dne přehlédnout, je ta neskutečná vizuální proměna: Marek, Monika, Sylva a celá ta parta září. Jsou uvolnění, usměvaví, vnitřně sebevědomí. Něco na tom bude, že hra je v životě lidském důležitá a má omlazující účinky. A my jsme si hráli náramně.

Že chcete také omládnout a zářit, tak přijďte na kurz. A zaručujeme, že zazáříte hned třikrát:

Nejprve na kurzu. Štěstím z čisté improvizace a radostí ze spolupráce s ostatními.
Rozhodně také ve společnosti. Jako poutavý vypravěč příběhů a anekdot, jako skvělý společník a partner.
A hlavně zazáříte v práci. Prezentovat budete s lehkostí a nadhledem, dokážete oslovit a získat druhé pro svoje myšlenky, nebudete řešit “měl jsem mu říct to a to”, případně se nebudete bát druhé šance.

Těšíme na vás v Apertě.

Tento článek a mnohé další na téma Svět jako hra si můžete přečíst v Aperitivu podzim 2019/zima 2020