Co všechno se může skrývat za prostým tvrzením „jsem líný a nechce se mi?“
Sabotér č. 1 Strach z neúspěchu
Mnoho věcí by nás sice lákalo, ale nikdy se do nich nepustíme. Svět fantazie je snadnější než svět reality. V realitě se totiž chybuje. Když jsme byli malí, náš neúspěch často vedl k trestu, odsouzení druhými nebo k ponížení. Trvá dlouho přepsat staré emoce na „tak takhle ne…fajn… zkusím to znovu.“ Ochota chybovat a z chyb se poučit stojí na začátku každého úspěchu. Není lehké vystavit se začátečnickým krůčkům. Kdo u sebe vidí prostor k zlepšení, si zaslouží úctu. Kdo skutečně udělá první krok, zaslouží si vlídnost. Především svojí vlastní.
„Dnes velké odkládání. O to lepší sebereflexe.“ (Tomáš)
Sabotér č. 2 Strach z úspěchu
Co se stane, když se to povede? Nebudu víc vidět? Nebude mi někdo závidět? Jakkoliv to vypadá nelogicky, strach uspět skutečně existuje. Nejčastěji se bojíme, že když dosáhneme úspěchu, oddálí nás to od druhých. Odvykající kuřáci se často bojí, že přijdou o společenské výhody kuřáckých pauz, ambiciózní lidé zase, že přijdou o přátelé.
„Když budu vydělávat víc peněz než manžel… možná mě už nebude mít rád. Najde si milenku.“ (Lucie, zdravotní sestra v manažerské pozici, klientka individuální terapie)
Saborér č. 3 Nízká hladina vitální energie
Čím to je, že někdo je celý den plný síly a energie, i když hodně pracuje a někdo je pořád unavený a nevýkonný? Podle starých Číňanů dostáváme rezervoár životní energie už při narození po svých rodičích. Takže každý máme jinou startovní čáru. Měli bychom tu svoji znát a když si klademe nějaký cíl, vycházet z toho, jak se známe (předejdeme kolotoči zklamání a demotivace). Gaučoví povaleči nemusí uběhnout maraton, ale můžou ráno ustlat. Pro každého je výhra něco jiného. Pokud chcete svou hladinu energie o něco zvýšit, všímejte si, čím se krmíte… co jíte, jaké myšlenky si živíte, co čtete, koho posloucháte, na co se díváte. Určitě vypozorujete, že po něčem to je lepší – po knedlu- vepřu a třech pivečkách, denním zpravodajství, ufňukaných kamarádech a hororu v televizi to nebude.
Každý živý organismus má také svůj přirozený rytmus. Takže pravděpodobně i vám se vaše předsevzetí a sny budou líp plnit v určitou denní dobu.
„Zajímavé je, jak ráno mám větší vnitřní motivaci, která postupem času ubývá“ (Jan)
„V pátek jsem výzvu nesplnila ☹ Ale dnes jsem na krásné procházce načerpala síly a angličtině věnovala víc jak hodinu…“ (Dana)
Sabotér č. 4 Otevřenost škůdcům
Pro většinu z nás může být těžké se ohraničit vůči postojům a názorům druhých. Chceme, aby nás okolí přijímalo, aby s námi souhlasilo a schvalovalo nás. Často si také z dětství neseme, že někdo jiný (paní učitelka) ví líp než my, co je pro nás dobré, do čeho se máme pouštět a do čeho ne, nebo jestli je nám zima nebo teplo. Teď už jsme naštěstí dospělí. Pokud chceme být skutečně sami sebou, mít své vlastní hodnoty a uspět, je jasné, že naše směřování bude někomu připadat nesmyslné. V případě, že je pro vás právě teď důležité dosáhnout něčeho konkrétního, zkuste trávit víc času s lidmi, kteří vám v tom věří a podporují vás. Společnost „škůdců“ si schovejte na dobu, kdy se budete už ve svém novém návyku cítit pevní. Přestane vám vadit. Pokud je „škůdcem“ váš partner, rodiče nebo dospělé děti, zkuste jim ještě jednou navážno vysvětlit, proč je pro vás důležitý váš cíl i jejich podpora. Když začínáte s něčím novým, je také docela rozumné si to pro začátek nechat jen pro pár blízkých. Když to totiž velkolepě všude rozhlásíte, je to pozvánka pro škůdce. (A taky budete vypadat před všema blbě, když to nedáte). Upřímná podpora okolí je ve slabých chvilkách klíčová.
„Dnes se o mé aktivitě dozvědělo asi 400 mých kolegů z práce. Super zpětná vazba. Teď už z toho nejde ani trochu uhnout.“ (Josef, 21 dní s vánočkou na břiše)
„Ve sdílení je úžasná síla..“ (Markéta)
Sabotér č. 5 Roztříštění pozornosti
Tak tohle nastává typicky prvního ledna. Všechno jinak a hned. Pokud ale chcete opravdu trvalou změnu, vyberte si jednu. A když nastane čas „trénovat“ nebo „odpírat si“, dejte do toho všechno. Když se nesoustředíme a všeho je moc, chováme se nevědomě a automaticky. Saháme po kávách, sklenkách alkoholu, mobilech a ovladači a ani o tom nevíme. Vnímejte to, co právě děláte. Pokud vám to nejde, mohl by pomoct nějaký trénink pozornosti. Stačí zůstat pár minut v tichu a všímat si svého těla.
„všiml jsem si, že nejdůležitější je, jestli to dělám vědomě…“ (Petr, 21 dní bez zbytečného hledění do mobilu, když je s dětmi)
Sabotér č. 6 Spouštěče
Některé požitky máme spojené s určitou situací. Cigaretu ke kávě. Tatranku ke kávě. Tatranku na běžky. Kávu v neděli. Pokud je spojení hodně silné, pomáhá se spouštěči vyhýbat úplně. Aby příležitost nedělala zloděje. Jemnější cesta je nahradit zlozvyk něčím jiným. Nebo naopak trénovat přítomnost spouštěče a odolat zlozvyku. Nebo si při přítomnosti spouštěče vědomě malinko polevit. Každopádně je nutné vzít spouštěč na vědomí.
„Dnes po 40 letech na běžkách bez tatranky, což není úplně přesné, neboť jsem ji chvíli držel synovi .“ (Michal, 21 dní bez cukru)
„Já dnes taky jen dvě kafe. Ale větší… to ta neděle.“ (Romana, 21 dní pouze 2 kávy denně)
„Možná budu vážně muset dělat jiné zaměstnání.“ (majitel vinotéky na Hané, potřetí hospitalizovaný v protialkoholní léčebně v době mé studentské praxe)
Zuzana Zavadilová
