Přijde mi, že v poslední době začínám v oblasti seberozvoje rozeznávat dva základní druhy lidí a tedy přístupů. První typ lidí přistupuje ke své osobnosti jako k neurčitému tvaru z plastelíny, ze kterého mohou vytvarovat prakticky cokoli, co se jim zamane. K tvarování využívají různé metody, jako semináře, koučink, workshopy a mnoho dalšího. To vše v ezoterickém i faktickém prostředí. Výsledný produkt, tedy jejich osobnost, pak odpovídá buď společensky žádanému ideálu, nebo souboru jejich vnitřních představ o tom, kým chtějí nebo mají být.
Druhý typ lidí, který jsem zaznamenal, má jiný přístup. Mohou využívat podobné metody, nicméně osobnost nevnímají jako beztvaré něco, co mají vytvarovat. Podle nich to už tvar má. Takový, jaký nám byl dát do vínku a jaký utváříme svými rozhodnutími v průběhu života. Cílem této skupiny lidí pak není tvar upravit k obrazu svému, ale dostatečně dobře poznat, jaký tvar, jaké vlastnosti moje osobnost má, abych věděl, kde jsou mé silné stránky a kde stíny. To je první část procesu. Poznat se.
A když vědí, nebo mají alespoň dostatečné tušení kým jsou, začnou daný tvar vybrušovat. Kladné vlastnosti se snaží rozvíjet, negativní dostat pod kontrolu, nebo dokonce přetvořit v něco užitečného. Stíny totiž nevnímají jako nežádoucí část, kterou je třeba odstřihnout, ale jako nezbytnou součást každého z nás, kterou jsme povinni kultivovat. A jelikož toto všechno docela dlouho trvá, může se zdát, že vlastně nejsou zásadnější změny schopní.
První typ totiž dokáže dělat změny velmi rychle. Zjistí-li tito lidé, že mají působit jinak, dokáží to hbitě uchopit a vytvarují nový tvar. Problém ale je, že udržení tohoto nového tvaru stojí poměrně dost sil. Je to jako maska, kterou musím neustále držet na obličeji a kontrolovat, že vypadá tak, jak chci. Přitom naše osobnost, onen původní tvar, tam pod tím vším stejně někde je. A mnohdy dokonce pláče či se vzteká, že ji neakceptujeme, nemilujeme a nepouštíme na světlo.
Lidé druhého typu, když už se znají, jsou k možným změnám vlažnější. Vědí, že pro ně není jednoduché upravit některé zažité věci, a ne vše dokáží zapracovat. Pokud to však udělají, bývá jejich zásah značně trvalejší, bez neustále potřeby sebekontroly a ovládání se. Změnu integrují, stane se jejich součástí. Nevytvářejí nový tvar, pouze zabrušují, upravují ten původní. Nemají v sobě vnitřní konflikt mezi tím, kým se snaží být a kým doopravdy jsou.
Moje doporučení? Dejte si tu práci poznat se. A, což je ještě důležitější, dejte si tu práci se přijmout, jací jste. Vycentrujte se do své přirozenosti, bez ohledu na to, jak daleko má k nějakému ideálu. A pak začněte vybrušovat. Přijměte své limity a pragmaticky vyhodnoťte, jaké změny jste schopni realizovat a jaké nikoli. Sice nebudete hned perfektní a nejspíš nebudete ani nikdy ideální, ale budete to vy. A z toho postupně vykrystalizují vaše schopnosti, dovednosti a vaše síla, které vaše stíny nebudou brzdit, ale budou jejich přirozenou součástí.
Chcete posílit svou psychickou i fyzickou odolnost a zvýšit duševní pružnost? Rádi byste se naučili lépe zvládat nejistotu a nejednoznačnost?
Tomáš Drahoňovský
lektor a konzultant v Aperta, s.r.o
Objednejte si vzdělávací program ODOLNOST A PRUŽNOST – ŽIVOTNÍ STYL ÚSPĚCHU
