Zdá se, že dvojky to mají trochu těžké. Choulí se přikrčené za jedničkami. Na stupních vítězů se prý dvojky cítí nejhůř. Vždyť chybělo málo a mohly být jedničkami.
Jenže, co když někdo nechce být jedničkou? Nemyslím to tak, že mu stačí dvojka. On prostě dvojkou chce být. Mně se dvojka líbí a mám ji rád. Myslím, že i ona se má ráda, že je úplně, ale úplně spokojená se svou identitou dvojky.
Dvojka je vyloženě krásná. Má v sobě ladnost oblouku, jako když žena skloní šíji a vyhrne vlasy, aby ji muž mohl políbit na krk. Zkuste prstem jet po obrysu dvojky a úplně ucítíte jemné vzrušení a napětí, které v tom tvaru je, a zároveň klid a jistotu, jak samozřejmě a pevně stojí na zemi. Žádný špičatý bodec jako má jednička či nestabilní ovál nuly. Dvojka je prostě držák, máte dojem, že se pod ní můžete schoulit, že vás ochrání. Ne nadarmo jsou sudá čísla připisována ženskému principu a dvojka je číslo nejsudější, první mezi nimi.
Dvojka je skromná, vždycky tak nějak víte, že je v páru, umí se prostě rozdělit o pozornost – vyloženě nahrávací typ. Málo se to ví, ale když chcete z lidí vytvořit tzv. „Skvělou dvojku“, nepůjde to skvělým jedničkám, tam je to vždycky přetahovaná. Pro dvojku zkrátka musíte mít dvojku v sobě. Nevím jak vy, já i dobrého červeného. A tak kdybyste se mě zeptali, jakou má dvojka barvu, hned řeknu: jasně že rubínovou. Snad pro tu barvu lásky se dvojka ráda všelijak tiskne, ťuká, dotýká, až z toho může vzniknout pěkné bušení v hrudi. Ne nadarmo je dvojka i symbolem pro intuici, takt, cit a diplomacii – projevy, které si spíš spojíme se srdcem než s hlavou. A tak nás dvojka úplně neomylně zavede či svede až k protikladům. Na ně má přímo patentní právo: země-nebe, dobro a zlo, láska-nenávist. Vztahy! To je to, o co dvojce běží…
Proto ji mám asi ze všech čísel nejraději, že je od podstaty vztahová. Vždyť dvojice… dvojice jsou tak zajímavé. Třeba Vinnetou a Old Shatterhand. Všimli jste si, že to mezi nimi vůbec, ale vůbec nejiskřilo. Byli tak zaneprázdněni svým posláním zachraňovat svět, že neměli čas se ani pohádat. A naopak jsou dvojice, které jsou zaměstnány jen a jen sebou, že zase nemají chvíli na nic jiného. A to třeba až do úplného spoluzničení – stačí vzpomenout na Válku Roseových. Jsou dvojice sourodé a nesourodé, dvojice ze vzájemného prospěchu, dvojice z donucení, dvojice tak nějak už od začátku – třeba Bud Spencer a Terence Hill. A jsou dvojice, které se musí vyhledat a utvořit – najít svůj párový tvar. To také není nic samozřejmého, chce to i odvahu, kus štěstí a taky něco jako „čuch na druhé“.
Svět je prostě dvojek plný. Rozkrojíte na Štědrý den jablko, hned budete mít v ruce hvězdu pro sebe i někoho dalšího, rozlousknete ořech a máte skořápku i pro druhého, aby se přidal k té vaší. A co si budeme my velcí povídat, Ježíšek také potřebuje někoho k sobě. Jak by to všechno stihnul?
Proto vám přejeme s Apertou dobrý vztahový rok a těšte se už na ten přespříští, tam bude ještě o jednu dvojku víc. A tři dvojky, to už je prý Andělské číslo. Zkrátka a dobře: kde je dvojka, je i dobře.
Tak na zdraví…!
Oldřich Kvasnička
lektor, konzultant, kouč, jednatel Aperta, s.r.o.
