Zase běží StarDance. Někteří intelektuálové takovou „lidovou“ zábavou pohrdají, generace Z nebo Alfa často neví vůbec, o co se jedná. Škoda. To já se těším a když to jde, dívám se. Mám k tomu minimálně 5 důvodů:
- Každý týden si má pohodlná mysl může připomenout, že bez úsilí a dřiny opravdu úspěchu nedojdu.
- Nikde jinde tak markantně nevidím, že usilovný a vytrvalý trénink vede opravdu ke zlepšení.
- Mé manažerské, lektorské a koučovací ego si v sobotu večer připomene, že když se nebudu otevřeně, cíleně a s láskou věnovat těm, kdo s důvěrou se mnou vstoupili do kontaktu, neporostou a nezažijí úspěch.
- Když pak po tanci sál tleská a porota hodnotí, uvědomuji si, že ten zkušenější musí připravovat a vést učně tak, aby vynikl učeň, nikoli mistr. Uf, to je ale hodně těžké.
- A v dramatickém konci vítězství a proher si potvrzuji realitu světa. Všichni nejsem stejní, někdo je prostě lepší, někdo horší. A měnit to, uměle stanovovat taková kritéria, aby se do nich vešli všichni, je blbost. Ten nejlepší by nezažil radost, hrdost a štěstí z vítezství a ten nejhorší by neměl šanci se lepšit. A když to ani jeden neumí? Jejich věc. Jde o to, budovat prostředí i svět tak, aby k tomu oba měli aspoň šanci.
Přeji Vám hezkou zábavu se StarDance i s životem.
Oldřich Kvasnička
lektor, konzultant, kouč, jednatel Aperta, s.r.o.
