Nedávno jsem narazil na starý článek o polštářové bitvě, kterou jsem v roce 2010 připravoval v Liberci. Byl jsem jejím hlavním organizátorem a pustil jsem se do ní víceméně na vlastní pěst. Teprve při čtení článku jsem si vzpomněl, kolik kolem ní bylo nejistoty. Řešilo se, zda je akce bezpečná, co lidé procházející místem, kdo ponese odpovědnost a jestli je vůbec rozumné něco takového pořádat. Plán se nakonec kvůli nesouhlasu a obavám města zastavil. Přesto mě dnes překvapuje, že jsem se do něj vůbec pustil.
Možná to je ukázka toho, jak nám s věkem mizí odvaha. Ne nutně proto, že bychom se více báli, ale protože dokážeme stále lépe vyjmenovat důvody, proč něco nedělat. Zkušenost nás učí rozpoznávat rizika. Současně ale může způsobit, že přestaneme vidět, co by nám risk mohl přinést. Navíc se zdá, že některé projevy odvahy v zájmu dnešní doby snadno přejmenováváme. Odvaha ozvat se může být označena za nepřístojnost. Odvaha říct vlastní názor za drzost. Zpochybnit zavedený postup za neloajalitu. Udělat něco jinak za potřebu na sebe upozorňovat.
Drzost nebo odvaha?
Samozřejmě ne každé hlasité vystoupení je odvahou. Někdy je drzost skutečně jen drzostí a bezohlednost nelze omlouvat statečností. Přesto bychom měli být opatrní, abychom společenskou přijatelností nepotlačili každého, kdo vystoupí z řady, položí nepříjemnou otázku nebo přijde s nápadem, který se ostatním zpočátku nezdá rozumný. Vždyť někdy podobně přistupujeme i k dětem. Chceme je chránit před zraněním, chybami, konflikty a nepříjemnými zkušenostmi. Jenže dítě, za které odstraníme každou překážku, nemá příležitost zjistit, že ji dokáže překonat samo. Odvahu nelze předat vysvětlováním. Vzniká zkušeností: bál jsem se, riskoval jsem a nějak jsem to zvládl.
Odvaha přitom není jen schopnost prosadit svůj názor. Je to také ochota vyslovit ho mezi lidmi, nechat ho prověřit a připustit, že ho možná budeme muset změnit. To může být někdy těžší než samotné vystoupení. Možná proto není odvaha jen schopností riskovat. Je také určitou formou naděje — přesvědčením, že za hranicí známého nemusí čekat pouze problém, ale také něco nového a hodnotného.
Dnešní život nám umožňuje mnoho rizik obejít, předem spočítat nebo se proti nim pojistit. To je pohodlné a často rozumné. Jenže život zcela bez rizika by byl zároveň životem bez mnoha příležitostí, zkušeností a změn.
Možná tedy nepotřebujeme odvahu jednat bez rozmyslu. Potřebujeme odvahu vstoupit do nejistoty, říct svůj názor, vyslechnout ostatní a přijmout, že i když výsledek nemusíme mít pod kontrolou, rozhodně to často stojí za pokus.
Tomáš Drahoňovský
lektor a konzultant v Aperta, s.r.o
Chcete umět překonávat zažité stereotypy a nebát se přicházet s inovacemi? Objednejte si program TVŮRČÍ A KRITICKÉ MYŠLENÍ od Aperty.
