Parley aneb Co mají společného Nicholas Taleb a Piráti z Karibiku
„Nejsou to pravidla, spíše takové pokyny, slečno Turnerová,“ říká kapitán Barbossa v prvním díle Pirátů, když se Elizabeth domáhá splnění domluvy, kterou spolu ujednali. 
A svou poslední, mimochodem naprosto skvělou, knihu současná hvězda ekonomicko-politického myšlení Nicholas Taleb nazval Nasadit vlastní kůži. Co má tohle všechno společného? Slovo parley není výmysl, opravdu existuje, dokonce jeho slovní základ najdeme ve slově parlament.
A v Pirátech je používáno v jeho původním slova smyslu. Jako stav, který umožňuje vyjednávání dvou znepřátelených stran o podmínkách příměří. Stav, který obě strany chrání. Pod vládou parleye se Vám nic nestane, ale jak a co si vyjednáte, je na Vás. Napětí mezi pevností pravidel, která jsou spíše výsledkem vyjednávání, ne jejich začátkem, a mihotavostí pokynů co dělat a jak se chovat, vytváří prostor pro odvahu, svobodná rozhodnutí a činění se. Obě strany jsou si rovnocennými partnery ve stavu vyjednávání a jsou nuceny nést svou kůži na trh se všemi důsledky špatných rozhodnutí nebo nekvalitních dohod. Že ano, slečno Turnerová, (špatně jste to vyjednala a tak jste musela setrvat v přítomnosti ne – živých a ne – mrtvých pirátů.)
Představuji si pana Taleba, jak psal svůj poslední bestseller o soumraku symetrických vztahů a jedním okem sledoval tuhle pirátskou scénu. A slyším jeho smutný povzdech: „Škoda, že už jen v pirátských filmech…“. Přečtěte si knihu, podívejte se na film. Obojí je dokonalé ve svém žánru, a to tak, že žánry dokonce překračuje.
Další příspěvky
24. března 2025
