
Viděli jste slavný film V hlavě? Mnoho diváků naučil, že existuje 5 universálních emocí. Universálních proto, že je najdeme v každé kultuře či národu. Tak to alespoň tvrdí výzkumníci z oboru psychologie.
Ale jsou i jazykově těžko přeložitelné, velmi specifické pojmy? Takové, kterými některé národy vyjadřují pro ně typické – a pro jiné tedy zvláštní – směsi pocitů? Jasně, že jsou! A najdeme jich docela dost!
Půlka léta je za námi, ale mnoho z nás ještě čeká dovolenková cesta kamsi do zahraničí. Tam můžete zkoušet krom fotek zachytit i tyto zvláštní stavy duše. Zde je výčet některých. Zvolím země, kam často míříme.
Hluboké a sladkobolné stýskání po člověku, místě, nebo době, které jsou pryč a už se nevrátí. Není to jen nostalgie, je to bolest z nepřítomnosti a zároveň potěšení ze vzpomínky. Chcete-li pochopit a prožít přečtěte si knihu od Fernando Pessoa – „Kniha neklidu“, nebo si pusťte typické portugalské „fado“, které zpívá Amalia Rodrigues. Takhle večer, se sklenkou portského, na břehu moře… Bože …
Temné, velmi intenzivní emocionální pohnutí spojené s uměleckým zážitkem, především tancem, hudbou či poezií. Je to syrová, až tragická životnost a živočišnost. Pokud vás napadá flamengo, je to trefa. Na duende je skoro založeno. Doporučuji film od Pedro Almodóvara „Vover,“ a zvlášť scénu s Penelope Cruz, kde jako Raimudna zpívá píseň, jež dala celému filmu název.
Jemný smutek a současně dojetí nad pomíjivostí krásných věcí. Krásné je to právě proto, že to skončí. Tady je volba k doporučení, co vidět a číst k zachycení prožitku mono no aware za mě okamžitá. Film „Americká krása“ a scéna s poletujícím sáčkem. A kniha? H. Murakami a jeho ikonický román „Norské dřevo“.
Vnitřní stav odhodlání pokračovat dál i tehdy, kdy vůle selhává. Je to směs houževnatosti, odvahy, vzdoru proti nepřízni osudu. Doporučení pro film je úplně přímočaré. Režisér Jalmari Helander a jeho film z roku 2022 „Sisu“. Hodně, hodně silný film.
Příjemný pocit z pospolitosti, která vzniká společným bytím s druhými. Jejich uvolněností, blízkostí, klábosením, jídlem i pitím, časem, který nemusíme někam směřovat a naším já, které nemusíme obhajovat, ani jím soupeřit s druhými. V gazelligheid se odehrává mnoho scén filmu „Nedotknutelní“. A nejen v teď v létě bych tenhle pocit přál zažívat co nejvíc nám všem.
U nás Čechů vlastně tenhle článek vznikl. V letním čase jsem se vrátil k Milanu Kunderovi a „Knize smíchu a zapomnění“. A v ní Kundera v jedné kapitole filosofuje, že my Češi máme typický, těžko přeložitelný pocit „Lítosti“. Podle Kundery je to stav trýzně vyvolaný náhlým pohledem na vlastní ubohost či ponížení a podporovaný touhou toto přenést ven na druhého. Upřímně nic moc. Skoro podobně nehezké jako německé „Schadenfreude“ – nebo-li potěšení z cizího neštěstí nebo neúspěchu. Ale zpět k Lítosti. Skutečně skvěle je vykreslena v Kunderově slova smyslu v pasážích filmu jiného českého velikána – Miloše Formana. Konkrétně v „Amadeovi“ a scénách kdy je Saliery konfrontovaný Mozartovou genialitou a uvědomuje si, že na něho prostě nemá.
Takže vzhůru za poznáním, a možná nemusíme jezdit úplně daleko. Vždyť nejeden z výše pospaných pocitů jsme už určitě zažili, nebo zažíváme a určitě i zažijeme. Teď jen které to byly, jsou a budou?
Oldřich Kvasnička
lektor, konzultant, kouč, jednatel Aperta, s.r.o.
Naučte se ovládat 4 účinné rozhodovací techniky a odhalte 7 nejčastějších chyb našeho myšlení na jednodenním kurzu Jak si svým rozhodováním zlepšit život.
Aby náš web fungoval správně a byl pro vás co nejlepší, používáme cookies. Některé jsou nezbytné pro základní funkce, jiné nám pomáhají zlepšit váš zážitek (třeba tím, že si pamatují vaše nastavení nebo nám dávají anonymní statistiky o návštěvnosti).
Můžete si vybrat, které typy cookies nám dovolíte používat: