Díl čtvrtý: Kdy už bude konec?
„Pantha rhei!“ je myšlenka antického filosofa Herakleita z Effesu, se kterou souhlasí i soudobé poznání. Navzdory nekončícímu proudu změn, kdy vše plyne, potřebujeme v životě tečky. A potřebují je i naše změny. V jakém okamžiku tedy končí náš nikdy nekončící transformační příběh? Navzdory jednoznačné otázce nemusí být odpověď tak zřetelná. Pojďme to společně prozkoumat.
Začněme myšlenkou na konec. Slavný to princip Stevena Coveyho z knihy Sedm návyků skutečně efektivních lidí. Představou konce to vše začíná a reálným dosažením mety zároveň končí. Jaké jsou obvyklé cílové pásky transformací? Uvedu několik možností:
- Změnové nástroje byly implementovány, tímto naše transformace končí.
- Konec je, až někdo významný řekne, že je konec. V pohádkách to bývá vypravěč.
- Až v nás (např. projektovém týmu) uzraje pocit, že už máme to, co jsme chtěli a projekt ukončíme.
- Až dosáhneme trvaleji lepšího bodu efektivity, než před započetím změnových aktivit.
- Konec je, když se vyčerpají zdroje: lidé, peníze či čas (trpělivost).
Princip konců je nesmírně důležitý, neb nám dává energii, ale někdy i naději: „už aby tomu byl konec“. V transformačním managementu by to mělo být jako v běžeckých závodech, největší úsilí dejme do cílové rovinky. Pokud někdo běží na dlouhou trať od začátku neúměrně rychle, má zkušenost mne učí, že má buďto hlavní hvězdě závod rozběhnout a pomoci k světovému rekordu, následně sám pak odstoupí, anebo skončí s tímto tempem hluboko v poli poražených. V prvním případě splnil svou roli a je to v pořádku. Ve druhém, je to prohra a možná i drahá. Příběhy změn ve firmách se více podobají druhé variantě. Podrobněji jsem o tom psal ve druhé části našeho seriálu s názvem Princip trychtýře. I proto agile přišel s kratšími úseky, kdy je efektivní sprintovat. Ve stejném duchu je i pojetí moderního fotbalového útočníka, který umí zrychlit, je-li v šanci, a zvolnit, aby nabral síly.
Nikdy nebudeme mít v životě ani ve firmě hotovo. Stále je co vylepšovat, neustále se ve světě dějí změny, jež nás nutí reagovat. Je to vždy spíše psychologické rozhodnutí než opravdový konec neustálého plynutí. I nekonečný seriál má konce svých epizod. Hodně na to mysleme a dělejme důležité tečky. Ve vztazích, úkolech i změnových aktivitách. Vzpomínáte, když jsme se začínali učit psát a paní učitelka zdůrazňovala: „Nezapomínej dělat tečky na konci věty.“ Píšeme je a nijak to neubírá textům na provázanosti a čtivosti. Právě naopak.
V závěru čtyřdílného seriálu nazvaného na počest významného dokumentu Pražského jara 1968, 2000 slov o transformačním managementu, shrnuji hlavní myšlenky. Zformuloval jsem je do čtyř bodů transformačního manifestu, jež jsou onou zmiňovanou tečkou:
Kompas je více než stopky.
Začněme tím, kam chceme dojít a proč.- Zrcadlo i mapa jsou užitečné pomůcky k rozhodnutí.
Poznejme sebe, svou firemní kulturu a z ní vyjděme k volbě změnových cest, plánů a nástrojů. - Baterka je zdrojem světla i energie.
Projasňujme a uveďme změny do řízeného pohybu. - Tečky usnadňují život.
Mějme zřetelné konce, přinese nám to energii i vyšší dynamiku.
Související články:
1. díl – Transformační management a životaspráva
2. díl – Princip trychtýře
3. díl – A co řekneme lidem?
Související služby: TRANSFORMAČNÍ MANAGEMENT
jednatel poradenské a vzdělávací společnosti Aperta, s.r.o
